mon coeur

ZELENÁ SE, ZELENÁ

29. ledna 2013 v 14:16 | alouette
Krásné úterní odpoledne všem! Opět jsem plná radosti, spokojenosti a dobré nálady. Po dlouhé době. Konečně zas mohu myslet "normálně" a vynechat ty naše odborný pindy. Je fajn mluvit a psát aniž bych musela slova lovit v paměti, kde jsem si je snad ani neuložila. (viz. zkouška z ekonomiky)

Jistě všichni vysokoškoláci víte, jaký to je hezký pocit, když se IS (SIS, ... nebo co všecko existuje) zelená :) A když zezelená, jaká to je úleva! Tak mám ještě do pondělí prázdniny a pak znova do lavice. Popravdě, už se docela těším. Sic dospávám, pracuji a dospávám, čtu Nejkrásnější ženskou ve městě a přemýšlím, jak se vyhnout nevyhnutelnému únorovému lyžáku. Týden na běžkách, na kterých jsme v životě nestála se mi jeví jako sebevražda. Musím tento týden přemluvit Milého, aby šel se mnou za barák a já se mohla postavit na běžky a abych zjistila, že to je vlastně zábava! Všichni, říkají, že to je zábava a že na tom není nic těžkého... Chci tomu věřit! Věřím!

PODZIMNÍ KAŠTÁNCI

7. října 2012 v 14:25 | alouette
Dneska je škaredý letní den, ale i krásný podzimní den. Buďme optimisté a mějme radost z barevných listů zdobící stromy na zahradách i v parcích. Buďme rádi, že nám sluníčko nepálí do očí (popravdě miluji denní teploty přes třicet stupňů…) a také buďme rádi za to, že máme čím topit a že nám topí na koleji.

Od rána pršelo a už zase prší. Před chvilkou jsem se vrátila z procházky. Odcházela jsem smutná a skoro naštvaná na počasí, protože výhled z okna se mi moc nelíbil. Venku jsem však našla obrovský kus dobré nálady. Podzim je vlastně krásný a už nám pomalu a jistě začíná. Na cestách se povalují listy mých oblíbených barev. Žlutá, oranžová a někdy i krásně zářivě červená. Škoda, že jsem si nevzala foťák, mohla jsem si tu krásu zvěčnit.

RADOST V SRDCI

19. června 2012 v 10:36 | alouette
S radostí začínám psát článek, na který se už delší dobu těším. Hodně se toho změnilo, hodně se toho stalo a tak. Začneme tedy popořádku.

Z fotek z minulého článku si paní tchýně vybrala tu s modrými kvítky (s barvínkem). Pozvánky se ji líbily ... teda byla nadšená. Moc jsem s tím sice nevyvedla, ale pokud je spokojená, je to jen a jen dobře.

Další takové maličkosti, které mi rozradostňují dny, jsou že:
  • jsem se dostala na VŠ - UK! Tři dny se radujte! ;)
  • pojedu dobrovolničit do dětského domova na Ukrajinu
  • zbývají už jen 2 (ač děsivé) zkoušky a budou prázdniny

ZABÍT DÍTĚ?

12. března 2012 v 9:41 | alouette

V časopise lékařské etiky vyšel článek o přípustnosti zabíjení dětí po porodu - >>> ZDE <<< si můžete přečíst víc.

Po přečtení tohoto článku jsem byla vzteky bez sebe. Možná tu je někdo, kdo má jiný názor, svůj vám nenutím, ale...

Podle mého názoru má na život právo každé dítě, každé maličké stvoření. Ať už se narodí zdravé nebo ne. Byla jsem týden na praxi ve škole pro děti s postižením - ať už mentálním nebo kombinovaným. Tam jsem se utvrdila v tom, co píši výše. Každé dítě může žít šťastně. Jde jen o to, jak moc mu to rodiče ulehčí. Nechce s emi moc rozepisovat o praxi, i když byla úžasná a skvělá a doufám, že jednou budu pracovat v podobném zařízení.

ČLÁNEK BEZ NÁZVU

4. ledna 2012 v 0:47 | alouette
Silvestr nějaký byl a nějaký zas bude. Bylo fajn, bylo hezky, bylo zamilovaně (a to nadále i trvá) :) Ale...

Žiji dneska nějak přítomností a kvůli škole, bohužel, i budoucností. Příští týden mám nával 4 testů a jednu ústní zkoušku. Bude to veselé, doufám, že ne smutné. Bylo by fajn, kdyby to i s koncem týdne vše skončilo a já měla volno. Ovšem počítám se vším, i s dalšími termíny a vlastně.. nechci očekávat moc a být zklamaná. Raději bych se radovala i z mála.

Kolem mě je v poslední době nějak moc snoubenců, příprav svateb, ... Je to strašně hezké, mám z toho radost a snad je normální, že podobné myšlenky přišly i na mou mysl. Bylo by hezké mít svatbu, ale to je tak prozatím asi vše.

ZAHNÁNA DO KOUTA

19. prosince 2011 v 10:05 | alouette
Celý víkend to bylo nějak ve vzduchu, ale dneska ráno, to nějak vyústilo. Mamka ke mě přišla po půl osmé, to jsem ještě měla ale půlnoc. No co, že dcerka spí... Docela hlasitě mi oznámila, že na tu inventuru prostě půjdu a vydělám si aspoň něco. Když ji na to odpovím, že mám v pondělí zkoušku, je ji to jedno a odpoví mi, že když to všichni zvládnou, tak já taky.

PROČ NEODPOVĚDĚT

6. prosince 2011 v 22:43 | alouette
Bareta mi napsala k minulému článku komentář a já na něj budu reagovat v celém článku. Protože je fakt, že na to téma jsem ještě nepsala.

Bareta (blog):
Nechceš nám taky někdy napsat, jak to bez sebe ten týden zvládáte přežít? Jak často si telefonujete, skypujete, chatujete apod.? Teď na sebe s přítelem taky nemáme moc času a ještě k tomu od sebe bydlíme relativně daleko, tak by mě to zajímalo :)

Na první otázku, zda chci napsat, je myslím zybtečné odpovídat. Jasně, že chci. :) A jak to bez sebe zvládáme přežít? Začnu od začátku, aby byli všichni v obraze.

My dva, já a Kovboj, se známe od malička. Vlastně od mých 8 let, on už tak malý nebyl. Byl velký čtrnáctiletý puberťák. Ha! :) No ale co čert nechtěl, pořád se kolem mě někdo motal, já kolem někoho, občas se i stalo, že jsme se s dotyčným motajícím motali vzájemně a tak podobně, ovšem na takové věci se vzpomínat nebude. Už jsem řekla. :)

Nu a co se tedy stalo? Na začátku prázdnin jsem byli oba dva na jedné zábavě u nich ve vesnici. Ovšem. Vytáhla jsem ségru a kamaráda. Ségra se okamžitě uráčila vyhledat svého kluka, se kterým pak byla celou dobu než šla dom. Takže ok. Kamarád šel za bráchou a jeho přítelkyní, její sestrou a manželem, no prostě šel pryč. Tak. Co bych dělala. Našla jsem si místečko na kládách, usadila jsem se a popíjela z půllitříku. Byla jsem znuděná, protože tam nebyl nikdo s kým bych se mohla bavit, už měli popito a já jako střízlivá neměla náladu na to, abych se jim věnovala...

NENÍ NAD SKVĚLÉHO CHLAPA

4. prosince 2011 v 15:18 | alouette
Přeji krásné nedělní odpoledne. Je pravda, že venku to tak nevypadá, ale nevadí... Já si dokážu udělat hezký den i bez dokonalého počasí.

Pustila jsem si Bruna Marse a asi ho jen tak nevypnu. Jsem závislá na jeho hlasu. Taky se vám líbí? A navíc, k několika písničkám mám připojené i hezké vzpomínky, tudíž... tak. :)



VÝKŘIK

20. listopadu 2011 v 15:07 | alouette
‎"...Víš, co je nejhorší na lidech, kteří pomáhají druhým?
Většinou neumí pomoct sami sobě…"
... něco na tom bude,
a já se jdu zpět ponořit
do mých oblíbených činností
- psaní seminárky a dalších esejí...

DÁREK K VÝROČÍ

5. listopadu 2011 v 15:11 | alouette
Nejspíš se nejedná o dárek k výročí, ale spíše o dárek z lásky. My totiž ta měsíční výročí neslavíme, takže... náhoda. :) A čem mluvím? Můj milovaný Kovboj mi včera řekl, že má pro mě překvápko a jestli chci, tak mě zítra (tedy dneska) vyzvedne večer a navrátí večer nádledujícího dne. Mmm. To jsem zvědavá, co vymyslí... vymyslel.

Je strašně hezké, když se chlap snaží, aby byla jeho slečna šťastná, nenudila se, aby nepřišel stereotyp, ... což už mi někdy připadá, že přišel. Ale... já vlastně píšu článek o něčem, co nevím, co je. A moc se těším. A už chci aby byl večer, abychom byli spolu a aby nám nikdo nekazil večer - jako třeba včera.

TAKŽE CHCETE INSPIRACI?

31. října 2011 v 15:59 | alouette
No tak tedy jo, přemluvili jste mě a já se podělím o nějaké ty dárečky... Ale... nenapíšu vám jen ty, které budou letost naděleny, ale i další typy, buď z dřívějška nebo snad z budoucnosti. :)
  • NÁUŠNICE - ale stop obyčejným. Chce to něco originálního, buď vyrobit sama nebo zakoupit od nějakého šikovného človíčka. Já se chystám na výrobu náušnic s různými zvířátky - se včeličkou, s beruškou a nebo třeba s různými zajímavými květinkami či kamínky. Každá má kamarádka má ráda jinou barvu, jiné zvířátko a vůbec, má jiný styl. Nejdůležitější je se trefit, ale i překvapit. To mi dá asi největší práci. :)
  • ČEPICE - pro mého Milovaného chci koupit RASTAČAPKU, ale teda nevím, zda s emi podaří najít přesně takovou jakou chci. Škoda, že jsem nebyla obdařena talentem pletení.

DÁREČKY

30. října 2011 v 14:01 | alouette

Mám strašně, ale opravdu strašně velkou chuť napsat, jaké vánoční dárky jsem vymyslela, ale... je to přece tajemství a překvapení... a tak. Kdoví, kdo si to přečte a nepřečte... Že slečno agrotis? :P
Každopádně mám radost z dárku, který jsem vymyslela pro Kovboje, pro kamarádky a pro sestru... Tolik nápadů, co se mi zrodilo v hlavě, to snad ani není možné... Jsem na sebe hrdá. :D

Už máte vymyšlené dárky pro své nejdražší? :) A řídíte se heslem - čím dražší tím hezčí nebo spíše heslem, že dárek z lásky má největší cenu? :)

ZASE O KROK DÁL

28. října 2011 v 16:23 | alouette
Takže úkol jsem zdárně dopsala. Uff. No, nešlo to napsat najeden "tah", ale je hotovo.

Po dlouhé době píšu článek s mizernou náladou, děsným pocitem a prostě úplně jinak než bych chtěla. Bolí mě hlava, nic s emi nechce, je šero a zima, ospalé počasí a já pak taky spím. Nechám se jen tak rozčílit a pak to odnesou i ti "nevinní" jako je třeba můj Milý. Mmm.

Neměla bych to tak přehánět. Ale když já se nedokážu potom ovládat a myslím si, že je proti mě celý svět. Většinou si takové věci uvědomím pozdě, jako třeba nyní.

PŘEMÝŠLET (?)

27. října 2011 v 17:52 | alouette
Řekněte, prosím, jak se donutit přemýšlet, zamyslet se nad tématem a napsat dvě A4, které mají hlavu a patu. Mám myšlenky úplně někde jinde. Nu. Jde to znát i díky tomu, že píši sem a ne do wordu, kde na mě čeká nadpis mé práce a čistá volná stránka dychtící po mém textu. Ach. Moje studijní krize? BRZO.

POUHÁ SLOVA BEZMOCI

20. srpna 2011 v 22:24 | alouette


Znáte to, když jste zamilovaní a chcete to tomu druhému říct nebo dát jinak najevo, ale pořád nenacházíte ten správný a dokonalý způsob? Tak tím já teď právě procházím...


S Kovbojem jsme spolu velmi krátce, ani ne dva měsíce a já mám stále tendence moc přemýšlet. Víc než je zdrávo, hlavně nad láskou asi moc přemýšlet nejde... Všechno, na co se zmůžu je, že mu řeknu jak moc ho mám ráda, ale vyslovit "miluji Tě", to prostě nejde... hlavní problém bude i v tom, že vlastně nevím, co to znamená a nebo také to, že bych se bála zodpovědnosti?


Když řeknu ta dvě krásná slůvka, jako bych tím také říkala - "Chci Tě takového, jaký jsi. Líbíš se mi. Celý svůj život chci vložit do Tvého srdce. Nikdy Tě nechci opustit a nechat jiné. Cokoli se stane, ať špatné či dobré, vždy na to budeme dva." a spousta dalších frází a vět, co se mi vybaví.

ÚČELEM ŽIVOTA NENÍ NAJÍT ŠTĚSTÍ, ALE HLEDAT HO

17. srpna 2011 v 15:04 | alouette
Titulek článku, tedy výrok B. Pascala, mě zaujal, když jsem si ráda listovala malou zelenkavou knížečkou s citáty, kterou jsem dostala od mé milé kamarádky k narozeninám. Spousta citátů mě nezaujme, ale to málo, co se mi nějak dostane pod kůži je někdy více.

Přemýšleli jste někdy nad tím, že je strašně málo opravdu šťastných lidí? Někdo řekne, že je šťastný, ale šťastnější by byl, kdyby měl nové auto, opravený dům nebo další spoustu materiálních věcí. Ale, nejsou lidé jen tací, jsou i lidé, kteří štěstí hledají kousek dál, čili výš. Je rozdíl toužit po majetku nebo po zdraví, méně nenávisti v rodině a podobně.

SAMOTA

25. června 2011 v 17:14 | alouette
Poslední dobou se mi zdá, že čím víc jsem neveselá, tak tím víc optimistických článků přibývá. Možná to bude tím, že toto mé blogové skřivánčí hnízdečko je takovým mým radostným místem, kde mi je vždycky fajn. A nejsem tu sama, což se o mém pomaturitním životě říct nedá.

Celý den sedím doma, buď u počítače nebo mám nějaké úkoly zadané od mamky, což je především uklízení, žehlení a podobně. Když večer naši přijdou z práce, sednou si ke kávě, povídají si a já vlastně nesmím rušit, pak si sednou k televizi a zase - nesmím rušit. Bratři jsou zalezeni u sebe a já zas sama.

Když bych chtěla někam ven, tak s tím mají rodičové problémy, takže sem tam využiji situace a zmizím, většinou ale zase sama. Když chci večer na pivko, tak to už jim je jedno. Nechápu, nevadí. Jenže co já si u piva s kluky řeknu? Ve sportech se nevyznám a hlavně nic nesleduji, fotbal nehraji a na jiné akce s nimi taky moc nechodím.

KDYŽ JE V SRDCI LÁSKA, MOTIVUJE TO K DOSAŽENÍ CÍLŮ

27. května 2011 v 23:43 | alouette
... ALESPOŇ U MĚ ...
Bylo mi po něm tak strašně smutno, až jsem se donutila učit, protože vidina toho, že odmaturuji a třeba se i dostanu do Prahy se mi líbí... být mu co nejblíže, to by bylo tak krásné. A dnes. On. Já. On. A spousta našich kamarádů. Bylo fajn všechny mé drahé vidět, ale... to, že se vrátil z dovolené či kde to byl, z toho jsem měla největší radost.Nesnažte se pochopit, já to taky nechápu. Že by na nějaké pomyslné dveře klepala láska? Ach.

MATURITNÍ SPECIÁLNÍ ODSTAVEC VĚNOVÁN ÚSTNÍ MATURITNÍ ZKOUŠCE STÁTNÍM STYLEM, pozn.: Dokonce jsem se i zasmála.
Začnu tak nějak ze začátku, tudíž od pondělí, kdy jsem něco po obědě šla skládat maturitu z češtiny. Vytáhla jsem si knížku Oty Pavla - Jak jsem potkal ryby. Prostě úžasná volba. Šťastná ruka. Levá. Od srdce. Ono se to vyplatilo. :)

V úterý mě čekala zkouška z angličtiny. Bála jsem se ji ještě víc než ZSV, ale... Byla to pohodička, vytáhla jsme si Austrálii, Nový Zéland atd. Byla to pohodová otázka, i já jsem věděla, co říct. A jak to říct. Super. Nedopadla jsme nejlíp, ale jsem spokojená. Hlavní je, aby byl člověk šťastný za to, co má. A já jsem! :)

Nakonec všemu a pro velký úspěch jsem ve středu troufale dorazila na nepovinnou zkoušku z češtiny - vyšší verzi. To dopadlo katastroficky, ale tak tak jsem to udělala. Uvidíme, co bude příští týden s písemkama. :) Vzhůru do boje! Nebojme se!

PRVOMÁJOVĚ

1. května 2011 v 15:48 | alouette
Tak, vypadá to, že štěstí v lásce mít jen tak nebudu.Nejsem schopná napsat už ani ň.

Užívejte jara! A Buďte vděční za lásku! ;)

NAPSAT ČLÁNEK, TO DÁ PRÁCI

5. dubna 2011 v 16:28 | alouette
... ale ně mě, protože já jsem plná energie a i když to tak nevypadá, tak i myšlenek. Těžší však je tyto myšlenku utřídit, dát jim formu a styl.

Včerejší den byl pro mě docela náročný. Jít do školy s tím, že neumím filosoii tak, jak bych chtěla. Dobře, neuměla jsem ji tak, jak by chtěl kdokoli jiný. Byla to vcelku krize. Dále, umět a pochopit právo a další maličkosti, ze kterých bych ráda odmaturovala za lépe než 3. Chtěla bych to zvládnout a ukázat světu, resp. rodičům, že nejsem tak hloupá, jak to může často vypadat.
 
 

Reklama