... PROSTĚ SVATBA ...
Která z vás si ani jedinkrát ve svých snech nepředstavila svou svatbu, sebe jako nádhernou nevěstu v bílém a vedle sebe lásku svého života, tedy Lásku?

Popravdě řečeno, mě tyto myšlenky životem provázejí stále častěji a častěji. Když zavzpomínám na začátky vztahu s mým Nejdražším, musím uznat, že v té době jsem spíše čekala, kdy mi řekne ať mu dám pokoj či že se mnou už nechce mít nic společného. Oproti současnosti jsme se vůbec neznali. Věděli jsme o sobě snad jen to, kdo kde bydlí, kam chodí do školy, věk a takové ty základní věci, které jsou pro vztah, myslím si, nedůležité.
Po další době, můžeme mluvit třeba o půl roce, jsme se znali celkem slušně. Věděli jsme co máme rádi, jací jsme, co si k druhému dovolit můžeme a co ne. V této době nám bylo určitě moc krásně. Strašně ráda na ty časy vzpomínám. Hlavně pak naše roční výročí. Byl to den, který pro mě moc znamenal. Věděla jsem, že někoho šíleně miluji a že ten někdo mi tuto obrovskou porci lásku opětuje.
Ne vždy jsem mohla říct, že jsme šli po cestičce růžovou zahrádkou, kde není křivého slovíčka. Po době, kdy jsem sundala své růžové brejličky, poznala jsem, že i on je pouze a jen člověk. Není dokonalý stejně tak, jak já nejsem. Toto je na vztahu to nejkrásnější, vidět druhého takové, jaký je. Nesmíme si nikoho idealizovat, to už též vím.
Včera to bylo přesně devatenáct měsíců trvání jedné velké lásky, která se nechystá ukončit své působení na této zemi. Možná vám to připadá, jako dlouhá doba, ale mě ne. Pro mě to je stále málo. Chci být jeho úplně celá a na vždy, až do naší smrti. Jsem strašně ráda, že to tak vidí i můj Milý. Jsem ráda, že ze mě chce udělat svou nevěstu a následně manželku. Vím, že svatba v průběhu střední školy není zrovna šťastný nápad, ale po maturitě by se to snad už mohlo podařit.
Mým cílem je hlavně to, učinit jej nejšťastnějším klukem pod sluncem.
Alouette
Krásný článek :)
Svatba na střední škole asi opravdu není nejvhodnější, ale i to se stává... když ho miluješ, není co řešit :)