DNES PODRUHÉ

22. dubna 2009 v 21:53 | alouette |  ma vie

Ovlivněna sluneční září jsem se odpoledne vydala k mé paní doktorce. Vypůjčila jsem si bratrovo kolo,
je totiž tolik skvělé. Byla jsem překvapena, jak byl ochotný. Myslím, že na něj působil Paralen či co to požívá. Dokonce mi chtěl půjčit i svou přilbu, tu já ale s díkem odmítla. Zas tolik ochoty si snad ani nezasloužím. Paní doktorka mi sice neřekla nic, co bych nevěděla, ale alespoň mám omluvenku pro paní profesorku. Naše třídní, abych pravdu řekla, mi někdy připadá, že její IQ se rovná malému děcku či někomu z mladších ročníků. Nechci ji podceňovat, je hodná, dokonce i milá, ale to že budu mít problém u maturity s češtinou je mou noční můrou, bohužel. Jako člověka si ji vážím, ale jako profesorky nikoli. Učí mě ještě angličtinu, teda snaží se. Umím velké kulové a to, co jsme uměla ze základky, jsem pozapomínala. Ještě že jsem se upnula na svou milovanou francouzštinu. Občas dost lituji toho, že jsem šla na gympl - byla jsem pyšná, že jsem se dostala bez větších problémů na výběrovou školu, ze začátku jsem se učila a snažila být "dobrá studentka", ale brzy jsem poznala, že je to nemožné. Stále častěji mě provází otázky: Kam na výšku? Čím budu? Kde na to vezmu sílu a mozek? … Nechci se podceňovat, ale znám své možnosti!?



Jednou mi jedna slečna řekla:"Všechno zvládneš, vždyť máš V. a on Ti bude vždycky blízko stejně tak, jak já." … Dodalo mi to odvahu bojovat. Koneckonců, já pořádám "bitvy" od mala. Jednou to je proti mamce, jednou proti sestře, bráchům či škole. Jsem takový malý bojový človíček. Ale věřte, že to je jen má maska. Umím ji i odkrýt, ale jen před lidmi, v které mám důvěru a které mám ráda.Není jich sice moc, ale nezáleží přece na počtu. Vždycky, když vzpomínám nebo jen přemýšlím nad svým životem - ať už minulým, budoucím či součastným, jsem smutná. Nevím čím to je, ale stává se to. Možná to je i tím, že jsem mnohokrát sama. Ty, které bych pozvala k nám domů, bydlí tak daleko až je to nemožné.
Teď poslouchám DanceRadio, jedno z mála rádií, které poslouchám. Písničky jsou fajn, ale ty jejich "kecy" mě unudí k smrti. Mimochodem, kdybyste někdo měli nějakou skvělou písničku, dejte vědět. Ty moje, co mám v kompu se mi už ohrály a ty, co poslouchá taťka, na to nemám náladu. Můj tatínek je totiž moderní, možná až moc . Ale co, aspoň žije přítomností.
Přemýšlím nad tím, co dělá můj Nejdražší, zda-li se připravuje na zítřejší školu či sedí u televize nebo provádí svou nejoblíbenější činnost, což je spinkání ve své postýlce na polštářku se srdíčkama, který jsem mu kdysi dávno dala. Spí se na něm úplně úžasně, už jsem to několikrát ozkoušela.Můj Myšánek je pro mě nejdůležitějším človíčkem na celičkém světě.Včerejší osmnáctiměsíční výročí nás opět posunulo nejen o další půlrok ku předu. Škoda jen, že jsme nemohli být spolu, ten den bych si užila. Může se vám zdát až idylické, jak jsme spolu šťastní, já jen že sem nepíši moc toho negativního z našeho vztahu. Na různé neshody a problémy se snažím celkem rychle zapomenout a jít dál.Je to skvělé - neohlížet se!
SAlouette


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yasmin Yasmin | Web | 23. dubna 2009 v 6:14 | Reagovat

děkuju moc.. :)

2 Aninka Aninka | 23. dubna 2009 v 14:43 | Reagovat

skvělě, opravdu skvěle napsaný článek... Moc se Ti povedl :-) ostatně, ty jsi skvělá celá, mám Tě ráda :-)

3 Đee Đee | Web | 23. dubna 2009 v 18:22 | Reagovat

8-) děkuji za komentík ..  máš to u mě :-D

4 danii <3 danii <3 | Web | 23. dubna 2009 v 19:38 | Reagovat

no jo,to máš pravdu  ??? :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.